NIGHT IN GALES jsou kapelou, kterou jsme při redakčních konferencích či výjezdních zasedáních probírali poměrně často, leč nikdy o ní nenapsali jedinou čárku. A přitom těch příležitostí bylo hodně, vždyť Němci existují již od roku 1995 a "Shadowreaper" je jejich devátou řadovou deskou. Osobně tohle jméno registruji od roku 1997, kdy jsem na černobílých stránkách katalogu M.A.B. Records narazil na obal debutového zpěvníku "Towards The Twilight" a poznámku o tom, že tahle kapela je odpovědí na IN FLAMES a DARK TRANQUILLITY. Tou dobou byl švédský "göteborský" melodic death metal v kurzu, i já se logicky vezl na vlně a první desku NIGHT IN GALES si tudíž obratem sehnal. Pravda, DARK TRANQUILLITY z toho slyšet byli, zato už tenkrát více přístupní IN FLAMES skoro vůbec ne. O to více z "Towards The Twilight" rezonovala raná tvorba jiné švédské ikony - AT THE GATES.

Hned o rok později Němci vydali následovníka "Thunderbeast" a posunuli se směrem zatěžkaným, více groove kompozicím. Za další dvě léta byl přerod NIGHT IN GALES dokončen, "Nailwork" přináší vzdušné skladby se spoustou skutečně výrazných refrénů, kterým často dominuje čistý vokál Björna Goossese. Během tří let se kapela zásadním způsobem proměnila. Napadá mě zde paralela se stylově spřízněnými Švédy GARDENIAN, kteří prošli v mnoha ohledech velice podobnou transformací. Po shodně stylizované čtyřce "Necrodynamic" se nad NIGHT IN GALES na dlouhé roky zavřela voda. Comeback pak přišel v roce 2011, kdy vyšlo album "Five Scars", ostřejší, leč současně nejvíce přístupná deska v kariéře kapely (zejména "Days Of The Mute" či "Tides Of November" jsou regulérní rádiové položky). Následuje další odmlka, tentokráte sedmiletá, po které Němci vydávají velmi zdařilou desku "The Last Sunsets" a vrací jméno NIGHT IN GALES zpět do agresivních melodicko-deathmetalových luhů a hájů, kterým vládne duch kultovních AT THE GATES. Další desky se staronovému směrování kapely už moc nevzdálily, stejně tak jako letošní, poměrně sympaticky nazvaná kolekce, "Shadowreaper".

Na předešlých nahrávkách NIGHT IN GALES spolupracovali s Danem Swanö (Unisound), kterého letos vyměnili za jinou švédskou producentskou ikonu, konkrétně Fredrika Nordströma, který byl ze svého křesla ve studiu Fredman zodpovědný za celou řadu záznamů definujících dějiny göteborské revoluce. Zvuk novinky je ostřejší, zároveň však nepostrádá potřebnou tuhost a masivnost. Je to jako kdybyste smíchali neučesanost "The Mind's I" s živelností "Damage Done". Asi je zbytečné dodávat, že oba zásadní momenty diskografie DARK TRANQUILLITY se nahrávaly právě ve Fredmanu a na postu producenta byl... no však víte kdo.

Zakladatelé kapely, bratři Bastenové, vtiskli NIGHT IN GALES už od samého počátku unikátní punc. Nejsou to kytaroví hrdinové, jako byli/jsou Michael Amott, Jesper Strömblad, Peter Wichers nebo Niklas Sundin, spíše mimo záři reflektorů nenápadně pilovali svůj specifický projev, který sice nebyl kdovíjak opulentní, pod kůži však zalézal velmi spolehlivě. Asi je fér konstatovat, že Frank a Jens se nechali inspirovat AT THE GATES, nicméně nikdy to nedávali na odiv až příliš okatě. Unikátním seveřanům se přiblížili atmosférou a současně i schopností napsat výraznou skladbu, jež se vám uhnízdí v hlavě i bez duhových melodií či stadiónových refrénů (pokud vynecháme třetí až páté album, samozřejmě). V rámci svého druhého comebacku se k osvědčené taktice vrátili a i tentokrát doručili vydařenou sadu kompozic, které sice disponují melodickými momenty i zajímavými refrény, ale zároveň nepůsobí prvoplánově ani křiklavě (dobrým příkladem je "The Horrors Of Endlessness"). Asi nejvíce přístupné jsou "The Nihilist Delta" a také "Spirals", kde výjimečně dojde na čistý vokál a přiblížení se hitovosti pátého alba "Five Scars". Těžištěm desky však zůstávají poctivé, spíše temnější melodic-death metalové skladby reflektující atmosféru pozdnějších AT THE GATES (zejména období "To Drink From The Night Itself"). S tím koneckonců koresponduje i projev zpěváka Christiana Müllera, který často používá vykřičenější rezavou rašpli, tedy nástroj, jejž si kdysi nechal patentovat jistý Tomas Lindberg.

Deváté řadové album širší veřejnosti utajených hrdinů melodického death metalu je vydařená záležitost. Poctivě odvedená práce s atmosférou odkazující na staré göteborské časy. "Shadowreaper" je hezky naaranžovaná deska s minimálním obsahem sacharidů, je nabroušená a současně hravá, příjemně se poslouchající, ale nikoli prvoplánově vtíravá.